OdporúčameZaložiť web alebo e-shop
aktualizované: 11.04.2021 00:41:02 

Osei Afeng Sladká krása & Disney Arinin sen

Vycházky milujeme, a i více by jich mohlo být !!! Pokud jsme v Praze, tak chodíme ven čtyřikrát denně, ale když je venku hnusně, to jako když prší a je zima, tak chodíme jen třikrát.

Ovšem na chalupě, to je jiná: každý den jdeme nejméně na jednu dlouhou procházku do lesa, kromě toho aspoň dvakrát denně obejdeme celou ves a asi stokrát za den musíme zkontrolovat zahradu, jestli tam není nějaký vetřelec nebo tak.

Nejlepší ze všeho jsou ale výlety do neznámých končin. Jezdí se na ně autem, což je fajn, ale Fído z toho moc nadšený není. V autě mu není dvakrát nejlíp, slintá a jednou dokonce blinkal. Dávali jsme mu proto kinedryl, ale poslední dobou se to naštěstí zlepšilo. Jenom musí být za jízdy vepředu, nejlépe někomu na klíně. Pokud ale tatínek s námi jede sám, je to trochu problém: zároveň řídít a chovat na klíně dítě s kinetózou. Kdyby nás tak viděli policajti !

Koncem léta jsme navštívili naše příbuzenstvo na Slovensku

 

 Jak je jistě poznat, já se už těším na cestu, že bude konečně zase nějaká akce, Fído chudák má trauma: "to zas bude ". 

 U sestřenky v Martine: Konečně jsme se seznámili, když nám to furt slibovali. Berry je erdelteriérka.

 

 Cesta byla dlouhá, ale byl jsem statečnej, neblinkal jsem ani neslintal, nicméně mě to strašně vyčerpalo.

 

 Nero s Beruškou (nebo spíš Beruška s Nerem) stále zápasili.

 

 Já jsem to všechno z povzdálí pozoroval. Pro jistotu jsem se těch her neúčastnil. Co kdyby...

 

 Ve slovenských horách: Velká Fatra, Gaderská dolina.

 

 Lesní šelmiška

 

 Průzračná, čistá a chladná voda gaderského potoka, na pití není nic lepšího.

 

 Před blatnickým hradem

 

 V interiérech zříceniny blatnického hradu

 

 S Beruškou, v mezičase mezi řáděním

 

 Pod sjezdovkou na Janovkách: na vánoce tu prý bude všechno bílé, tak uvidíme, už se na ten sníh těšíme

 

 Stryná Lenka si s námi pořád hrála

 

 Dělali nám i s Adamem výbornou společnost

 

 Vel´mi sa nám páčil aj Samko, taký istý chrústik, ako je Fído

 

 Hráli jsme si na krysu

 

 

 

 

 

 

Na výletě u Orlické přehrady. Táta nás nechal na vodítku, že prý bych byl schopen skočit z té skály do vody , tsss !!!

 


 

 

Už chodíme úplně normálně do parků co máme v okolí: do Grébovky (někdo tomu říká Havlíčkovy sady), na Fidlovačku, na Folimanku a na Vyšehrad.

.

většinou nás donesou až do parku v tašce, abychom se moc neunavili

 

Vždycky se v ní nějak srovnáme a ani z ní  během cesty už většinou nevyskakujeme.

 

Jsme moc hodný, přiběhli jsme oba na zavolání, předvádíme "sedni" a očekáváme za to odměnu

 

Takhle hezky chodíme na vodítku


   

Procházka v parku Na Fidlovačce - ALE NA VODÍTKU !!! Tam totiž pejskové nesmějí běhat volně. Chodějí nás tam proto kontrolovat městští policisté. 

A hleďme ho!  Sníh.

 

 

 

 

 


 

V neděli (10. února 2008) jsem byl s tatínkem  na procházce na Vyšehradě...

Tátovi se zdálo, že je venku zima, tak mě navlík do týhle vesty, kterou teda moc nemusim. Krom toho jsem tam byl jedinej voblečenej. Naštěstí se pak trochu oteplilo, takže táta uznal, že je to zbytečný, a že by mi jí moh´ sundat...

 

Jsme si pochodili, já se proběh za ptákama (prej to byli hnusný holubi), ale žádnýho jsem nechytil, i když jsem se fakt snažil. Byly tam mraky lidí, všichni ze mně byli u vytržení a dělali na mě furt samý ťuťu ňuňu.

 

Tatínek měl pocit, že by mě měl vyfotit na podstavci sochy svatého Václava, tak jsem mu udělal radost

 

... a ještě pro změnu pohled na druhou stranu

 

no ale za to pózování by to chtělo nějakou odměnu

O minulém víkendu jsme nejeli na chalupu, tak jsme si v sobotu aspoň udělali výlet za babičkou do Příbrami, abych se mohl proběhnout po Svaté Hoře.

 

To jsem před jižním vchodem do svatostánku.

 

A tady před hlavním vchodem. Tatínek povídal, že prý dovnitř nesmějí kouzelníci a psi. Tak nevím, co tím myslel. Dovnitř jsme tudíž radši nelezli.

 

Byla tam venku ale spousta takových zajímavých zákoutí: zábradlí, terasy a schodiště, a také zajímavé vůně. Byl jsem z toho úplně u vytržení.

Na jednom schodišti jsem se tak začuchal, až jsem se z toho schodiště zřítil do dvoumetrové hloubky. Moc si to nepamatuju, ale prý jsem vykviknul a byl v šoku. Tatínkové mysleli, že je po mně.

Byl jsem statečný, ani jsem nebrečel, ale když jsme přišli k babičce domů, nemohl jsem se postavit na nohy. Jeli jsme proto hned na pohotovost do Libuše. Pan doktor Král mně prohlíd, posvítil mi do očí a říkal, že bych měl být v pořádku, nic zlomeného nemám, ale možná budu mít otřes mozku, pročež mě mají doma ještě den pozorovat.

To jsem si zase poslech věci: že jsem jak z divokejch vajec, že už budu chodit venku jen na vodítku, že nemám žádný sebezáchovný reflexy, že jsem střelenej. Tak nevim.

V neděli jsem byl ještě unavenej, radši jsem spal, ale prý to vypadá dobře. Nepajdám, jím, piju, kakám a čůrám normálně. Asi to dopadlo dobře.