Založiť webovú stránku alebo eShop
aktualizované: 30.12.2016 11:50:20 

Osei Afeng Sladká krása & Disney Arinin sen

 


 

                     tak tohle je moje sekce, tady mi do toho nebude nikdo mluvit

                                                                                                                        Fido

 

 


 

Říkají mi, že se mnou cloumá puberta. Nero prý už je takový rozumný, pořád mi ho dávají za příklad, a já že dělám furt nějaký blbosti. Je teda pravda, že si všechno musím nejdřív rozmyslet po svém a sám vyzkoušet, nesmí se na mě zvyšovat hlas a sem tam zpracuju nějaké boty, ale nevím, co by ještě po mě chtěli. Pfff  Stejně ale nakonec udělám to, co Nero.

 

" Malčik s sabačkoj ", aneb hrozně rád se nechávám chovat

 Nero zase hrozně rád leze na vyvýšená místa aby viděl z okna

 Tváří se přitom vždycky hrozně  důstojně

 a důležitě

 

 

 Nero při práci za psacím stolem

 

 

 

 

Tak to mě zrovna přistihli, když jsem se jenom chtěl podívat, co to mají v té míse na stole. Myslel jsem, že mě neviděj, ale viděli, takže jsem to nestih´

 

Ale stejně mám takový pocit, že na stole před náma tajej spoustu zajímavých věcí, které by mohly být i k jídlu. Pročež vždycky, když zapomenou přisunout židli, jdu se podívat, co na tom stole je.

Odpočinek na vlastní zahradě

 Nevím, proč mě fotěj takhle po ránu. Nero je sice už asi připraven v předsíni na ranní vycházku, ale já se ještě neprobudil. Navíc venku stejně prší, takže bych radši zůstal v posteli.

 Ještě aspoň chvíli v posteli.

 Na borůvkách: Nejdřív nám ty modrý kuličky trhali a krmili nás s nimi, já jsem se ale už naučil je trhat sám. Nero je sice taky najde, dokáže si je i utrhnout, nicméně nechce. Radši je krade z pod ruky, nebo z misky.

 Odpolední odpočinek po náročné vycházce.

 Jestlipak vidíte za postelí tu malou černou plyšovou hlavu? Tak to si nehrajeme na schovávanou, nýbrž Nero se ukrývá před vysavačem. Z nějakého mně neznámého důvodu se brácha totiž bojí luxu.

 Vždycky, když vytahnou vysavač, Nero se běží schovat někam, kde si myslí, že se luxovat nebude. Myslím, že je trochu hysterickej.

 Po úspěšném předvádění na výstavě.

 

 

 


 

Je mi pět měsíců.

Jsem moc hezkej, hodnej, poslušnej pejsek co už umí ty nejdůležitější povely, co štěká skoro jako dospělej pes a věrně napodobuje vše, co dělá starší brácha Nero. Jsem teď čerstvě očkován proti vzteklině, takže budeme moci vyrazit i do zahraničí (asi na Slovensko). Akorát se mi dělá blbě v autě . Sice nezvracím, ale zato mi tečou sliny proudem, jen do toho auta vlezu (já tam teda radši nelezu, ale tatínek mě tam vždycky nějak dostane). Leda když usnu v tašce, tak mi špatně není, takže to nějak přežiju.

Pořád mi cpou nějaký granule, ale já je jím jenom když je nejhůř. Nero se tomu diví, ten má pořád hlad, klidně bych mu dal svou porci, ale to prý nejde.

A umim bezvadně vejt.

No, oni se mi sice všichni smějou, že prý je to hrozně srandovní, já se však nevzdávám, a svou techniku neustále zlepšuji. Myslím, že brzy se mě budou všichni ve vsi bát a získám si obdiv i u Nera.

 

 

Pár řádků o tom, jak jsem se dostal do nové smečky:

 

Den D: 22. únor 2008

To jsem měl zrovna narozeniny - bylo mi přesně devět týdnů - když si pro mě domu přišli noví páníčkové. 

Tady jsem se naposledy vyfotil se svou setřičkou.

A tady ještě společně s maminkou. 

Přijeli pro mě i s takovým velkým černým psem, kterému říkali Nero, a který bude prý mým bratříčkem.

 

 

Nový domoff

 

Když jsem opustil svou rodnou smečku, byl jsem úplně malinkej. Prý jsem vážil kilo osmdesát pět a byl jsem hrozně strašně moc roztomilej (to jsem ale furt).

 

 

 Ani jsem moc netesknil, protože si se mnou pořád hráli a měl jsem co objevovat.

Nero mi daroval všechny svoje hračky.

Můj nový a náš společný pelíšek v kuchyni v Nuslích.

Moje první čůrání v novém domově.

Dostal jsem ale taky spoustu nových hraček. Jako třeba tyhle dvě gumové kostičky na provaze, o které se prý máme s Nerem přetahovat (no ale nevím, nevím, je o moc těžší než já, tak bude mít asi navrch).

Až jsem z toho usnul. 

Že prý mám kukadla jak zrcadla. Nebo voči jako kukadla? Teď nevím, ale rozhodně ne modrý, jak vyfotil ten aparát, nýbrž hnědý.

 Tady zase usnul Nero.

 Společná práce a pózování pro fotografy.

Nero koukal jako blázen, když jsem začal trénovat skok z postele dolů (naštěstí to není vysoko).

 

 

 Jaxe jenom dostanu nahoru? Mi budou muset eště pomoct.


 

 

Hned druhý den v sobotu jsme navštívili našeho pana doktora (veterináře). Paní doktorka, co měla ten den službu, když mě viděla, spráskla ruce nad druhým kavalířím miminkem a byla celá naměko. S radostí konstatovala, že jsem zdravý, dala mi očkovací injekci (to si mohla odpustit, poněvadž to bolelo ), pastu na odčervení a pak jsme hned vyrazili na chaloupku (do jižních Čech).

Fotky z chalupářských pobytů najdete v sekci "na chalupě".

 

 

 

 


TOPlist